Dostupnost bydlení v Praze je velice nízká, vliv na tento stav má jak stoupající výše nájemného, tak i kupní cena nově postavených a starších bytů. Nejvíce se krize dotýká osamělých seniorů, samoživitelek a samoživitelů, mladých rodin s dětmi a celkově nízkopříjmových skupin. Obvykle městské částí evidují desítky akutních žádostí o sociální bydlení ročně, ze setkání ale vyplynulo, že některé městské části tyto údaje dostatečně nesledují.

Kromě investic by městské části uvítaly především legislativní podporu a využití zákonodárné iniciativy hlavního města Prahy - ať už na poli sociálního bydlení, krátkodobých či dlouhodobých pronájmů. V současné době například neexistuje právní úprava institutu sociálního bydlení, v níž by bylo podrobně upraveno, za jakých podmínek má sociálně potřebný občan možnost požádat o nájem bytu. Pravidla pro přidělení sociálního bydlení proto každý řeší po svém, napříč městskými částmi jsou tak výrazné rozdíly mezi tím, jak velká část bytového fondu připadne na sociální bydlení a za jakých podmínek a jaká je naopak vysoutěžena obálkovou metodou.

Úvodní setkání poslouží jako výchozí bod pro další řešení dostupnosti bydlení.